Kniha Půda, duše, společnost přináší velmi zdařilou syntézu východního a západního pohledu na život a jeho různé součásti – například ekonomiku, ekologii, vzdělávání a vztahy. Autor Satiš Kumár přitom čerpá jak ze své zkušenosti z Indie, ze které pochází a ve které strávil první polovinu života, tak i ze života na „západě“, kam se později přestěhoval. Fakt, že obě kultury jsou autorovi velmi blízké, je na knize velmi jasně patrný, autor dokáže zachytit hloubku a filozofii východu a nastiňuje, jak tato poselství mohou obohatit západní společnost. Celkově pro mne kniha a její čtení bylo velmi příjemným zážitkem, jakýmsi pohlazením a nejednou jsem prožívala pocit, že to celé vlastně báječně zapadá a dává hluboký smysl. Přiznávám, že mě až překvapilo, jak moc na mne kniha „dýchla“, protože nejsem velkým fanouškem filozofických textů a mívám ve zvyku se v nich občas ztrácet. Tady jsem ale nezažila pocit, že bych nevěděla, o čem autor píše, ztrácela pozornost nebo by mi myšlenky byly nesrozumitelné.

Autor nejprve nastiňuje svůj pohled na propojení půdy, duše a společnosti, na to, jak spolu tyto tři věci (tedy půda, duše a společnost) souvisí. V sedmi následujících jednotlivých kapitolách pak postupně toto téma nahlíží v kontextu filozofie Buddhismu a jeho principů, učení Mahátmy Gándhího a moudrosti Rabíndranáth Thákura. Z těchto filozofických kořenů pak nahlíží na otázky politiky, vzdělávání, ale i ekonomie. V posledním jmenovaném směru, v ekonomii, je výraznou osobností, která autora inspirovala k jeho pohledu na věc,  Ernst Friedrich Schumacher, který ve svém díle spojoval ekonomii, filozofii a víru.

Celkově nám kniha naznačuje, že možná není cestou chtít stále více a rychleji, ale spíše se zaměřit se na kvalitu a jednoduchost, žít v úctě k přírodě i k sobě samým. Kumár nás nabádá k tomu, abychom půdu nedrancovali, ale využívali ji s rozumem, protože „Příroda nám poskytuje dost pro potřeby každého člověka, ale neunese lačnost byť jen jediného z nás“ (Mahátma Gándhí, s. 29). Stejně tak i ve vzdělávání vidí autor smysl propojení práce rukama, hlavou a prožívání srdcem. Kontakt s půdou a přirozeným učením je v knize patrný jako jedna z významných myšlenek. Politika i ekonomie jsou rovněž významně ovlivňovány stavem půdy a společnosti a zároveň samy půdo i společnost významně ovlivňují. Právě na tuto propojenost všeho se vším, jako jednoho celostního ekosystému,  Satiš Kumár v knize upozorňuje. 

Knihu bych doporučila každému, kdo rád přemýšlí a čerpá inspiraci z jiných filozofií a kultur. Každému, komu není jedno, jak vypadá svět, ve kterém žijeme a kdo je ochoten připustit, že každý jeden z nás může malými střípky přispět k tomu, aby byl náš svět (nebo alespoň naše bezprostřední okolí) lepším místem pro život.