V současnosti probíhá ve společnosti celkem hlasitá diskuze o možnosti manželství pro všechny. Tedy nejen pro oficiální stvrzení partnerského vztahu mezi mužem a ženou, ale rovněž pro vztahy osob stejného pohlaví. Střet liberálů s konzervativci je mezi námi snad od nepaměti. Vždy se musí nějaké dogma rozbít, aby se mohlo vytvořit nové, nejinak je to i v tomto případě. Ostatně před sto lety by tato diskuze byla úplně scestná, neboť homosexualita se trestala, případně probíhaly obskurní způsoby její léčby, které končily neúspěšně. Kromě tohoto předcházejícího tématu se předkládaná publikace dále zabývá vývojem postavení ženy a církve ve společnosti v době první republiky. Tato recenze nabízí (doufejme!) potenciálnímu čtenáři lehké nahlédnutí do podhoubí obsahu knihy a kdo ví, třeba jej i osloví k jejímu přečtení.

Editorem je Jan Kober, který je absolventem právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Předmětem jeho bádání jsou zejména právnické dějiny, občanské a ústavní právo. Uvnitř knihy jsou statě pracovníků mj. historických a právnických ústavů z širokého spektra akademického prostředí České a Slovenské republiky. 

Kniha se svým minimalistickým názvem v sobě obsahuje čtrnáct,  ani ne tak jednohubek, jako spíš chlebíčků, poskytující hluboký vhled do konkrétního problému. V některých případech otevírá otázky k dalšímu prozkoumání. Mnohem častěji v mém případě provokovala zájem o další vývoj situace, neboť první republika byla specifická svoji novotou, dobovou otevřeností a nacionalitou. Přitom zrovna ženská práva a rovnoprávnost s muži jsou témata probíraná  i v současnosti. Teprve před sto lety ženy získaly volební právo a postupně se začaly vymaňovat ze stínů svých manželů a otců. Začaly se stávat svébytnými společenskými osobnostmi, k tomu jim pomáhala různá uskupení ženských spolků, kde měly možnost se stýkat a podporovat ve svých činnostech. Je to až neuvěřitelné, kam se doba během takového krátkého úseku (ano, skutečně krátkého, neboť z hlediska života na planetě, je to opravu jako kapka v moři) posunula.

Líbí se mi, že kniha se nezaměřuje pouze na obecné zvyklosti, ale jsou zde věnované články čistě slovenské otázce a jejímu postoji k republice a dobovým tématům, která byla tabuizovaná – andělíčkářství, vztahy stejnopohlavních párů, vznik ženských spolků, přístup ke katolické církvi a zrod československé církve husitské. Pro dotvoření zážitku z dané epochy je každá kapitola doplněná o obrazový materiál, který dovoluje čtenáři více porozumět tématu (např. dobovou fotografii tehdejší antikoncepčních prostředků, či osob obhajujících názorové menšiny)

Při čtení této knihy mě neustále napadaly otázky, kam jsme se za tak “krátkou” dobu dostali. Neboť mezi tím, kde jsme teď, a kde jsme byli před více než sto lety, dostala demokracie a právo svobodně se rozhodovat na frak a přesto jsme dokázali povstat jak fénix z popela a rozvíjet a budovat svoji svobodu a identitu dále. Je dobře, že takovéto knihy vycházejí. Většina z nás zná z minulosti zejména politické dění, ale to, co politiku uvádí a dává jí právo rozhodovat, je společnost a o té existuje minimum informací. Na závěr si neodpustím hnidopišnou poznámku k editorovi – příště bych raději držela tři samostatné knihy, které se jednotlivě věnují tématům rovnosti, různosti a jednotě a obsahují více textů třeba i z delší periody dějin. To už je ale opravdu detail, se kterým nemusí souhlasit všichni čtenáři.