Archiv autora: Pavla Nováková

Učitelské vyhoření: Proč vzniká a jak se proti němu bránit

Napsat komentář

Syndrom vyhoření je v současné době velmi často propíraným tématem v oblasti pomáhajících profesí. Pro většinu lidí je nejvíce spojené s učitelstvím, neboť je to povolání, které je nejvíce na “očích“. Toho jsou si vědomi i autoři knihy, kteří na toto téma provedli rozsáhlý výzkum na přelomu let 2016/2017, přičemž dotazník vyplnilo 2394 respondentů a následně byly vytvořeny případové studie a z nich vybráni účastníci (59) pro rozhovor.

Tým autorů, který se od roku 2015 cíleně věnuje výzkumu učitelského vyhoření, působí na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Jmenovitě jde o docentku Irenu Smetáčkovou, profesora Stanislava Štecha, doktorky Idu Viktorovou, Veroniku Pavlas Martanovou, Annu Páchovou a Veroniku Francovou.

Velmi si cením struktury knihy. Hned ze začátku jsou čtenáři informováni, o čem kniha je prostřednictvím stručného představení jednotlivých kapitol. To ocení čtenáři, kteří vědí, co od knihy chtějí, a nemusejí ztrácet čas tím, co už třeba znají a mohou jít rovnou k tématu, které je zajímá.

V první kapitole je nastíněno deset konkrétních osobních příběhů učitelů, či ředitelů v různé fázi vyhoření. Autoři se na ně v průběhu knihy odkazují, čímž celému dílu dodávají praktický a názorný ráz.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Nejdříve je představen syndrom vyhoření z obecného hlediska a v dalších částech se autoři zabývají učitelským vyhořením. Berou v potaz současný stav situace, tedy, jak si z hlediska prestiže povolání učitelství stojí. V následující kapitole se zaměřují na stav uvnitř školy. Vztahy mezi ostatními pedagogy a vedením, mezi učiteli a žáky, potažmo rodiči. Je zde nastíněna i osobnost pedagoga. Poslední dvě kapitoly se zabývají prevencí vyhoření s nastíněním vize nového učitelství – tedy opětovně získat svoji prestiž a zároveň ji spojit s větší profesní jistotou a sebereflexí.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Líbí se mi, jakým způsobem autoři pracovali s textem. Nejenže ho dělili do kratších podkapitol, ale zároveň nenápadně nabízeli praktická cvičení a zamyšlení pro čtenáře, zda je odolný vůči stresu a zátěži, a nemusí se obávat syndromu vyhoření. To samé platí o shrnutí ke každé kapitole, o čem jsme se zde dočetli.

Učitelské vyhoření je téma, které je v současné společnosti často užívaným termínem. Může být spojené i se stigmatizací, protože nějakému dítěti zrovna tato učitelka nesedla a nejde mu tak říkajíc na zob. Nicméně v podobě knihy Učitelské vyhoření se konečně nachází kuchařka, která nejen dokáže rozpoznat jednotlivé suroviny – příznaky, ale zároveň popisuje, co s nimi udělat, aby se každý cítil v pořádku a v pohodě. Doporučovala bych ji do sborovny, kde si ji prvně přečte vedení školy, aby dokázalo nějakým způsobem identifikovat a správně reagovat na případně zjištěné obtíže.

Vedle nul je jednička velké číslo: Matematické triky pro každý den

1 komentář

O tom, že matematika není příliš oblíbeným předmětem, svědčí stav studentů na vysoké škole, kteří se ji věnují. Dalším určujícím indikátorem by mohla být rovněž úspěšnost při skládání maturitní zkoušky. Většina lidí se shodne na tom, že matematika se stává komplikovaná už tehdy, kdy se krom čísel začnou využívat písmena a různé funkce. Další, na čem se většina shodne, je i fakt, že je to příliš abstraktní obor, pod kterým si nelze nic moc představit (ostatně k čemu mi budou logaritmy, integrály atd.?). Stejně jako v každém předmětu hraje i ve výuce matematiky svoji úlohu učitel, který žákovi/studentovi má nabídnout předmět v co nejvíce zajímavém světle, aby ho navnadil do dalšího prozkoumávání a přitom ho „neotrávil“. Potenciál pro nabuzení žáků a studentů má právě kniha Vedle nul je jednička velké číslo.

Autorem knihy je Holger Dambeck, který je pravidelným přispěvatelem do novin Der Spigel; zde má svoji rubriku – matematické sloupky. Vystudoval fyziku a je nositelem ceny Německé matematické společnosti. Již v předešlých letech mu vyšla kniha Přijdou tři logici do baru. Dambeck je v knize uvolněný, i díky českému překladu od Anny Chejnovské, lidský a dobře srozumitelný, což ocení i tací, kterým matematika příliš nepřirostla k srdci.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Každá kapitola začíná působivým příkladem z obyčejného života, který je postupně identifikován a rozklíčován jako matematický rébus. Srozumitelně je vysvětlen postup, jak dojít k řešení, což považuji za velké plus. Dalším faktem je, že uprostřed kapitoly jsou příklady určené k procvičení a o řádek níže rovnou výsledky. K většímu porozumění látky slouží kontrolní příklady na konci kapitoly, které mají svůj rozbor na konci knihy. Geometrické úlohy jsou doplněné grafickým znázorněním a popisem postupu práce.

Celá kniha je o matematice, kterou vám učitel ve škole příliš nezmiňuje. Neboť fígl, jak rychle násobit 11, 12 apod. bez použití kalkulačky, se v dnešní uspěchané době nenosí. Po chvíli procvičování je výsledek výpočtu znám rychleji než samotné zadání do přístroje.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Další zajímavou částí jsou i kouzelnické triky s kartami, které se zdají daleko zábavnější než nějaká kombinatorika a pravděpodobnost – a přitom jde o to samé, akorát jde o aplikaci do reálného světa.

Jestli je něco, co by pomohlo navnadit studenty, jak lépe a s chutí porozumět matematice, tak je to právě kniha Vedle nul je jednička velké číslo. Srozumitelně a lidsky podaná poněkud komplikovaná a leckdy nepříliš jasně probraná témata z oboru. Ačkoliv její uplatnění nenaleznou pouze učitelé matematiky, ale i vedoucí na táborech a v různých zájmových kroužcích, neboť v sobě obsahuje snadný trik, jak probudit chtíč po porozumění a pochopení všedního života.

Revoluce jednoho stébla slámy

Napsat komentář

Hledat jehlu v kupce sena, je možný název knihy japonského zemědělce, ale i spisovatele Masanobu Fukuoky. Ve své knize se zaobírá pěstováním plodin v Japonsku. Mohlo by tedy být zřejmé, že je určená zejména pro zemědělce, což je chyba lávky, neboť každý (např. matematik, technik, aj.) si v ní něco najde a i z ní odnese. Dá se říct, že je to současně zamyšlení nad společností a opětovný návrat ke kořenům. Autor prezentuje metodu pěstování plodin, které sám říká nicnedělání. Dokazuje to svými výnosy, které jsou stejně vysoké jako u tradičního pěstitele plodin. Rozdíl je pouze v tom, že Fukuoka nevyužívá žádnou chemii a většinu nechává na přírodě.

Středoevropanovi se to může jevit jako sci-fi, neboť myšlenka, že získá plody, aniž by zoral pole, či jiným způsobem opracoval, je naprosto nepředstavitelná. Nicméně idea návratu ke kořenům a pěstování plodin bez použití herbicidů a jiných chemikálií je v současné společnosti velmi populární a čím dál více lidí se snaží na ekologickou metodu přejít. O to víc zarážející je, že první vydání knihy vyšlo již v sedmdesátých letech minulého století, ale českého překladu se kniha dočkala až nyní.

Masanobu Fukuoka, který se dožil 95 let, byl japonský zemědělec, filosof a propagátor přírodního farmaření. Vystudoval patologii rostlin a pracoval jako inspektor zemědělských produktů. Po nějaké době se rozhodl vrátit do rodné vsi a tam si vyzkoušet metodu přírodního hospodaření, která je založená na pěti principech: nehnojení, neorání, neužívání pesticidů a herbicidů, nepletí a neořezávání.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Ač je to kniha o zemědělství, je i tak prošpikována filosofickými myšlenkami, podpořenými zen-buddhismem a taoismem. Líbí se mi kompaktní vydání knihy, které se vyjde do kapsy a v neposlední řadě i to, že byl užit recyklovaný papír, který celku dodává punc opravdové ekologické revoluce. Čtenář má k dispozici důkaz, že to bez chemie opravdu jde, neboť jeden pán v Japonsku to zkusil a dokázal, že to funguje.

Masanobu Fukuoka napsal neuvěřitelně zajímavou a poměrně čtivou knihu o tom, jakým způsobem se dají pěstovat plodiny a zároveň, jak obohatit lidskou mysl. Každý, kdo tuto knihu přečte, bude mít jistě nutkání si jí přečíst znovu, neboť napodruhé nevkročí do stejné řeky, ale objeví v textu zase něco nového, pro sebe zajímavého.

Knihu rovněž objevil i Jaroslav Dušek, který v rámci svých besed představil jednu kapitolu knihy Revoluce jednoho stébla slámy.

Poruchy osobnosti v 21. století: Diagnostika v teorii a praxi

Napsat komentář

Široký název knihy napovídá, že by se mohlo jednat o mnohasetstránkovou publikaci, kde jsou rozebrány jednotlivé části do nejmenších podrobností. Pravda je to částečná. Jde skutečně o zevrubný náhled na tak komplikovanou oblast, jako jsou poruchy osobnosti, ovšem mýlkou je velikost. Autoři na 240 stranách dostáli všemu, co v nadpisu oznamovali.

Doktor Karel D. Riegel se zabývá poruchami osobnosti a závislostními poruchami. Působí jako terapeut s výcvikem v TFP a zároveň jako vysokoškolský pedagog a výzkumník. Docent Kamil Kalina je psychiatr se specializací na závislostní poruchy a je rovněž lékařským ředitelem sdružení SANIM. Posledním autorem je doktor Ondřej Peč, psychiatr, psychoanalytik a ředitel Psychoterapeutické a psychosomatické kliniky ESET.

V úvodu se seznámíme s teoretickými východisky diagnostiky poruch osobnosti. Vše je bráno z gruntu – tedy i psychologického. Autoři neopomínají zmínit Freuda a jeho vývojová stádia, ale také Bowlbyho a jeho citovou vazbu. Uvědomují si, že jejich patologie je jednou z možných prvních příčin vzniku poruch osobnosti. V druhé části se zaměří na vztah poruch osobnosti a poruch příjmu potravy a závislostní poruchy – tedy tzv. duální poruchy. V posledním oddíle se autoři zaobírají praxí, dimenzionální diagnostikou a způsobem, jak sdělit klientovi jeho diagnózu. Vše je doplněné kazuistikou, na které jsou představené kroky, jakým způsobem je směřováno vyšetření a odůvodnění použitých metod, což považuji jako krásné vypointování celé knihy.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kniha je čtivá i přesto, že je napsána odborným jazykem. Díky dělení do podrobných kapitol je přehledná a snadněji uchopitelná. Autoři v knize odkazují na bohatou literaturu a užívají množství zkratek. Jakožto čtenář jsem ocenila hned na počátku knihy přehledný seznam. Text je doplněn množstvím obrázků, tabulek, ale i citací.

Jako velkou nevýhodu považuji poznámky, které jsou pro změnu až na konci knihy. Pro souvislé čtení textu a udržení myšlenky to považuji za poněkud náročnější. Osobně bych volila častější verzi užití poznámek pod čarou. Nicméně i tento nápad je zajímavý a spíše je to o zvyku, než nějaký hrubý nedostatek ze strany vydavatelství.

Vcelku je to vydařené dílo, které se v knihovně bude hodit každému psychologovi, psychiatrovi, terapeutovi, ale i zapálenému laikovi. Ukazuje náhled, jakým způsobem postupuje diagnostika nejen u nás v Evropě, ale také v USA, kde se na rozdíl od MKN užívá DSM. Čtenář tak má příležitost nahlédnout pod pokličku, jakým směrem se ubírala diagnostika poruch osobnosti v průběhu času. Rozhodně není na škodu mít vlastní výtisk knihy, neboť se jedná o zdařilý návrat ke kořenům, doplněný porovnáním se současným náhledem.

Léčivý rodokmen: Jak prababičky ovlivňují náš život

Napsat komentář

Když jsme byli malí, asi téměř každý z nás slyšel: „Po kom to dítě je?! Po mně rozhodně ne!“ Tak tedy po kom? Může být zarputilé po matce, chytré po otci, ostrovtipné po babičce. To, že genetika je mocná čarodějka, se ví už dlouho. Nicméně, jak si odpovědět na otázku, po kom vlastně jsem? Vzhled se dá snadno odvodit pomocí zrcadla, z hlediska vnitřku je to komplikovanější.

Lenka Šnajdrová ve své knize Léčivý rodokmen – Jak prababičky ovlivňují náš život, nabízí možnost, jak odhalit dědictví po svých předcích. Stačí pouze zapátrat v minulosti, sestavit si rodokmen a všechny informace máte jako na dlani. Jenomže, jak hledat v minulosti a jak si udělat rodokmen? Na všechny tyto otázky vám odpoví právě tato kniha.

Provede vás krok za krokem vaším pátráním, kde začít a z jakých zdrojů čerpat. Ve výsledku vám i poradí, jak se k možným informacím dostat. Je skvělé, že kniha je plná příkladných scénářů, co vás při vašem pátrání může potkat.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kniha je strukturovaná do krátkých kapitol, což lze hodnotit jedině pozitivně, neboť ji můžeme číst po částech a na pokračování. Vždy na konci větší kapitoly se nachází krátké shrnutí. To ocení zejména ti, kteří mají potřebu si z knihy dělat výpisky a psát shrnutí kapitol. Všechno na sebe navazuje a má to spád.

Co se mi velmi líbí, jsou nápady, jak s rodokmenem, a nejen s ním, pracovat. V podstatě ukazuje návod, jak se poučit z chyb, které děláme už po staletí. Poskytuje nám vodítko, jak hovořit se staršími členy rodiny a dozvědět se od nich informace, o kterých bychom se jenom těžko dozvěděli na základě data narození.

Autorka knihy Lenka Šnajdrová pracuje jako klinická psycholožka a analytická psychoterapeutka. Její dosavadní tvorba se hodně zaobírá myšlenkami Junga.

Na to, jak je kniha krátká, tak v člověku vyvolá dvakrát tolik myšlenek než jiné knihy podobného formátu. Je to nenápadný začínající balíček, který v sobě nese moc potenciálních změn.

Arteterapie v souvislostech

Napsat komentář

Arteterapie byla původně využívána pro zpřesnění diagnóz u duševních poruch, až posléze byla brána jako samostatná terapeutická disciplína. Zároveň ji lze využívat pro každého z nás, jakožto možnost mentální hygieny. Díky tomu má v současné společnosti vysoký potenciál.

Kniha autorů Marie Lhotové a Evžena Perouta obsahuje zevrubný náhled na arteterapii jako takovou. Dalo by se říci, že se jedná o učebnici, která je příhodná pro začínajícího pracovníka v oboru, jenž se snaží porozumět problematice, ale zároveň je vhodná i pro zkušeného matadora. V podstatě ukazuje krok za krokem, co se v arteterapeutickém procesu děje, a jak arteterapeutické artefakty vznikají.

Evžen Perout je dlouholetý člen Ateliéru arteterapie na Jihočeské univerzitě a Marie Lhotová je klinická psycholožka, arteterapeutka a supervizorka. Díky jejich profesnímu zaměření poskytuje kniha teoretický náhled na otázku arteterapie, bohatě doplněnou příklady i z jejich praxe. Oba autoři v podstatě vytvořili náčrt současné situace u nás.

Autoři jdou přímo k věci bez zbytečných kliček. Shrnují dosavadní výzkumy, které jsou obohacené o příklady z vlastní bohaté praxe na několika pracovištích. Bylo by ovšem mylné se domnívat, že je vhodná pouze pro ně. Své uplatnění najde u vývojového psychologa, psychoterapeuta, klinického psychologa, ale též i u speciálního pedagoga atd.

Struktura knihy vychází nejprve ze základů kresby a jejím ontologickém vývoji. Vše je doplněno o praktické ukázky charakteristických dětských kreseb pro dané období.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Plynně přechází do metod využívaných v arteterapii. Zde se autoři zaobírají zejména projektivně intervenční arteterapií, v jejíž rámci se převážně pracuje s akčními akvarely a kolážemi. Důkladně je v knize rozpracována část formy a obsahu artefaktů, a jakým způsobem jsou tvořeny (kompozice, prostor a perspektiva, rytmus, barvy atd.). V poslední části jsou popsána specifika užití arteterapie u jedinců s psychickými poruchami. Zejména poslední část ocení studenti, neboť poskytuje mnoho příkladů a postupů, jak s daným klientem v rámci arteterapie pracovat.

Přibližně v polovině knihy je poměrně velká příloha s ukázkami některých artefaktů, na které autoři odkazují v textu. Je hezky strukturovaná a přehledná dle kapitol. Velmi jsem to ocenila, neboť jsem si mohla udělat konkrétní představu o daném artefaktu. Díky zevrubnému popisu autorů jsem se alespoň na moment dokázala vcítit do toho, co vidí oni.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Ať už se tato kniha dostane k laikovi či odborné veřejnosti, myslím, že uspěje, neboť přináší každému něco. Laikovi může nabídnout náhled do tajů arteterapie a zkušenému terapeutovi přináší ucelený obraz veškeré problematiky. Z mého pohledu je určitě přínosem pro všechny čtenáře.