Archiv štítku: škola

Zanedbávání dětí: příčiny, důsledky a možnosti hodnocení

Téma zanedbávání dětí jako jedné z forem syndromu CAN (tzn. syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte) je autory předkládáno ve snaze upozornit na aktuálnost této oblasti. Odborných publikací zaměřených pouze na téma zanedbávání dětí je v našem prostředí nedostatek. I sami autoři přiznávají, že vycházejí především z anglosaských výzkumů, jelikož zde chybí dostatečné zázemí zkoumající toto téma. Nicméně informace jsou přenositelné i do našeho prostředí v oblasti péče o zanedbávané děti.

Cílem knihy je nejen odbornou, ale i laickou veřejnost upozornit na důležitost věnované pozornosti tímto směrem. Protože čím větší je informovanost společnosti o projevech zanedbávání dětí, tím větší je i šance na poskytnutí adekvátní podpory zasaženým dětem.

Autoři se neobávají přistupovat k problematice zanedbávání dítěte v nejširším slova smyslu a upozorňují na všechny oblasti strádání dítěte. Zanedbávání dětí nemusí být vázáno pouze na primární rodinu, ve které dochází k opomíjení základních potřeb dítěte, případně jejich neadekvátní přemíře. Také v lékařské péči můžeme zaznamenat nedostatečnou péči o zdraví dítěte, v oblasti školství zase nedostatečnou podporu vzdělávacích aktivit. Pouze uvědomění si rozsahu možného výskytu, může vést odbornou veřejnost k významnější a cílené intervenci zasaženým dětem.

Publikace vychází z odborných výzkumů a seznam využitých bibliografických citací činí z knihy velmi informačně nabitý zdroj. Nechybí informace o výskytu zanedbávání dětí v České republice, na které je ukázáno, že tato problematika je považována za jeden z nejvýznamnějších sociálně-patologických jevů.

Kniha je přehledně rozčleněna do kapitol věnujících se definici zanedbávání dětí v různých kontextech práce s takto ohroženými dětmi. Dále je pozornost věnována příčinám a důsledkům zanedbávání, včetně jeho jednotlivých forem. Součástí jsou i diagnostická kritéria hodnocení zanedbávání dítěte a možné formy intervence. Informace jsou doplněny konkrétními kazuistikami detekovaných dětí, které problematiku zanedbaných dětí přibližují i v praktických souvislostech.

Předkládaná kniha slouží především k seznámení se s touto širokou problematikou. Přehledně strukturované informace a důraz na nejvýraznější specifika zanedbávání dětí činí z knihy velmi důležitou publikaci pro všechny pracovníky, kteří se ve své praxi setkávají s dětmi, zvlášť v souvislosti se sociálně-právní ochranou dítěte.

Dítě s dyskalkulií ve škole

Kniha Dítě s dyskalkulií ve škole přináší poměrně komplexní soubor informací, které mohou být velmi užitečné jak pro pedagogy a další profesionály pracující s dětmi, tak i pro rodiče, jejichž dítě má s čísly obtíže. Zároveň si troufám tvrdit, že kniha může být velmi přínosná i pro ty, kteří pracují s mladšími dětmi, protože obsahuje řadu informací a praktických tipů, které lze velmi dobře využít při práci s dětmi, které si základní představu o číslech teprve vytvářejí.

dítě s dyskalkulií ve škole

 

Kniha je přehledně členěna do několika kapitol, které čtenáře postupně seznamují s tím, co to dyskalkulie je, jak se může projevovat, jaké potíže s ní souvisejí a co to vlastně v praxi znamená, když má jedinec dyskalkulii. Kniha se věnuje i tomu, jak lze dyskalkulii rozpoznat a jak lze odhadnout míru jejího rizika u konkrétního dítěte. Dále kniha představuje základní principy práce s dítětem s dyskalkulií – přínos této části vidím zejména v oblasti pedagogické a školní, kdy kniha navrhuje základní strukturu a členění hodin a probírané látky tak, aby na sebe učivo jednotlivých hodin logicky navazovalo a znalosti dítěte se postupně rozšiřovaly s využitím již zvládnutého učiva. Důraz je kladen také na jasné stanovení cílů dané hodiny, které pak umožní společně s dětmi ověřit, zda se podařilo cíle dané hodiny naplnit.

Velmi přínosné jsou zejména kapitoly, které se věnují výukovým metodám a přinášejí konkrétní návody na postupy a „hry“, které mohou dětem pomoci v pochopení čísel a mechanismů jejich fungování. Aktivity, které kniha přináší, mohou být dobře využitelné jak ve školní praxi, tak i individuálně při domácí přípravě dítěte do školy. Rovněž je možné některé hry využít i pro rozvoj představy o číslech u zvídavých předškolních dětí.

Závěr knihy je pak věnován právě rodičům a představuje jakéhosi stručného průvodce tím, jak mohou rodiče svým dětem v jednotlivých životních etapách v oblasti čísel a práce s nimi pomoci. Celá kniha je psána velmi čtivou a srozumitelnou formou a lze ji využít i jako příručku, do které lze občas „sáhnout“ pro nápad nebo radu, je-li to potřeba.

Na škole nám záleží: Jak sledovat a hodnotit kvalitu školy

Kniha „Na naší škole nám záleží“ provází čtenáře jednotlivými kritérii pro hodnocení kvality školy a jejího působení v jednotlivých oblastech. Kniha představuje postupně oblasti koncepce a rámce školy, pedagogického vedení. Následně se přesouvá od  oblasti kvality pedagogického sboru a výuky k tomu, jak hodnotit vzdělávací výsledky žáků s případnou podporou rovných příležitostí jednotlivých žáků. Autor vždy uvádí dané kritérium v souladu se školským zákonem a vysvětluje, co je jeho obsahem. Jedná se o kritéria týkající se vedení školy („Vedení školy klade důraz na vlastní profesní rozvoj“), kvality pedagogického sboru („Pedagogové aktivně spoluprana škole nám záležícují a poskytují si vzájemně podporu a zpětnou vazbu“, výuky, vzdělávacích výsledků žáků („Žáci školy jsou motivováni k dosahování dobrých výsledků a projevují sociální a osobnostní kompetence a občanské hodnoty“), ale také podpory rovných příležitostí žáků („Škola vytváří každému žákovi a jeho rodině rovné příležitosti ke vzdělávání“). Poté autor přehledně v bodech popisuje, na co je vhodné se zaměřit pro zhodnocení toho, jak dané kritérium škola naplňuje a poskytuje i stručné návody pro to, jakým způsobem lze kvality v daném kritériu dosáhnout.

V další části autor seznamuje čtenáře s metodami, s jejichž pomocí lze zjišťovat a hodnotit atmosféru v třídním kolektivu (dotazník Klima školní třídy), nebo v celé škole.  Představuje také ty, které umožňují zmapovat zájem žáků o jednotlivé oblasti výuky. Přehledně představuje již existující a dostupné dotazníkové metody a zároveň přináší i návody, jakým způsobem si lze vytvořit vlastní dotazníky, které by umožnily vedení školy hodnotit to, co potřebuje. Autor také přibližuje, jakým způsobem vhodně a bezpečně se získanými daty nakládat a komu výstupy z jednotlivých šetření adresovat. Kniha se věnuje nejen dotazníkům, které mohou pomoci získat informace od žáků, ale také způsobům, jak zjistit názory rodičů či zmapovat klima, potřeby či názory pedagogického sboru dané školy (např. SWOT analýza). Velmi přínosné jsou v této oblasti zejména příklady dobré praxe využití dotazníků a jejich výstupů, které autor popisuje a rovněž vzory dotazníků, které jsou uvedené v přílohové části knihy.

Zejména chci ocenit, že autor v knize zužitkoval své zkušenosti z různých rolí, které ve vztahu ke škole zastává. I proto se podařilo napsat srozumitelnou a přehlednou knihu, která je velmi dobře zpracovaná pro využití v praxi. Může sloužit jako příručka i ve chvíli, kdy čtenář narazí na konkrétní otázku, se kterou se právě ve své školní realitě setkal. Domnívám se, že kniha je velmi dobře využitelná zejména pro odborníky z řad pedagogů a vedení škol, ale může posloužit i  rodičům, kteří právě vybírají vhodnou školu pro své děti a/nebo se chtějí aktivně zapojit do života a organizace školy, kterou již jejich děti navštěvují.

Stephen R., Kaplan S. G., Rutschman R.: Motivační rozhovory ve škole

Kde nefunguje poukazování na důsledky, měly by fungovat motivační rozhovory, slibují autoři Stephen Rollnick, Sebastian G. Kaplan a Richard Rutschman. Ve své knize Motivační rozhovory ve škole se pouští do tématu komunikace – co dětem ve škole říkáme a jak jim to říkáme. Lepší známky, méně pozdních příchodů, méně problémového chování nebo prostě větší spokojenost ve škole – zde všude je prostor pro motivační rozhovory.

motivace

Kniha je rozdělena do čtyř částí, z nichž první popisuje obecně motivační rozhovory (MR), kterým se u nás věnuje také např. Jan Soukup, a tedy by to minimálně v poradenském odvětví neměla být žádná novinka. Ve zkratce můžeme říct, že MR je určitý styl a soubor dovedností používaných při rozhovoru – v tomto případě – s žákem. Jeho cílem je pomoci při rozvoji a změně. Přístup založený na legitimním prožívání a respektu nám pomáhá budovat empatický vztah, a tak jemně směřovat rozhovor užitečným směrem (tomu říkáme evokace). MR nás učí, jak se vyhnout tzv. napravovacímu reflexu (tuto část obzvlášť doporučuji!) a oblíbené hře „ano, ale“, jak klást otevřené otázky či jak pracovat s reflexí u žáků. Důležitou částí je řeč změny, problikávající moment, kdy žák projeví chuť něco změnit, který je potřeba zachytit v pravou chvíli a posunout ho k samotné akci.

Druhá část knihy přináší názorné ukázky, jak motivační rozhovor může vypadat – ve třídě či na chodbě –, a předestírá tabulku témat, která se objevují ve školním prostředí (problémy s učením, problematické chování, hádka mezi spolužáky, hodina vedené s podporou MR,…). Třetí část mapuje uplatnění MR v situacích, které jsou náročné pro žáky i učitele. Řeč je zejména o šikaně, která se nikdy netýká jen agresora a oběti a která se nedá zastavit jednoduchými radami a číslem na Linku bezpečí. Školy k šikaně obvykle přistupují dvěma způsoby: prevencí a cílenými zásahy, kterými jsou často tresty. Jak zde může pomoct MR? Součástí zmíněných reakcí na šikanu je nějaká forma rozhovoru. A jen přirozený rozdíl mezi represivním rozhovorem a rozhovorem motivačním má za výsledek i jiný přístup k žáka k řešení dané situace.

Při MR vkládáme energii do inspirativních otázek spíše než do ukládání rad (ač dobře míněných). Jako jinde platí zásada, že to, na co si dítě přijde samo, je pro něj cennější než to, co mu dospělý řekne či nakáže. Kniha obsahuje řadu cvičení, které je možno cvičit samostatně na sobě nebo ve třídě se žáky. A jak jinak si lépe osvojit MR než praxí.

Když přemýšlím nad tím, co mi motivační rozhovor připomíná, vkrádá se mi na mysl asociace motivačního rozhovoru jako průvodce, který může vám i dítěti osvětlit, co vlastně chce a co např. potřebuje k tomu, aby se mohl lépe učit/fungovat/neposmívat se druhým. V MR jde také o to, jak vnímáme žáka – jestli svou pozornost zaměřujeme na pozitivní a silné stránky, nebo vidíme jen problém a slabiny.

Motivační rozhovor je však stále jen prostředek. A jako takový neexistuje „jeden správný a nezaměnitelný“. Nikdo vám nedá návod, jak se to dělá. Rollnick, Kaplan a Rutschman nicméně dávají svým čtenářům nástroje, díky kterým je přinejmenším možné rozšířit optiku, s kterou hledíme na problematické situace ve školním prostředí. Kniha je vhodná nejen pro pedagogy a školní psychology, ale i pro ty ostatní, kteří s dětmi přichází do kontaktu. Nicméně pedagogové jsou tak nějak „první na ráně“, kteří mohou žáky podporovat na jejich cestě. Škola by stále měla být i místem výchovy a osobního růstu a vše může začít u slov, která mají velkou moc.

Lev Semjonovič Vygotskij: Psychologie myšlení a řeči

Pokud jste se učili o Piagetovi s dovětkem, že některé jeho objevy jsou překonány, nyní si můžete přečíst, o které se jedná. A to v knize Psychologie myšlení a řeči.

vygotskij

Vygotskij v ní podrobuje Piagetovu práci precizní kritice. V knize můžete sledovat celý proces, jak nad tématem myšlení a řeči Vygotskij uvažuje. Kniha umožňuje nahlédnout do hlavy výzkumníka a společně s ním projít myšlenkové mapy a argumenty, jak vést výzkum na dané téma. Jeho myšlenky jsou stále aktuální a pokrývají široký záběr.

Seřazení kapitol působí místy chaoticky, přímé překlady Vygotského díla se překrývají s poznámkami profesora Jana Průchy. Ocenila bych delší úvody, vysvětlení řazení kapitol, jakož i kontextu vzniku Vygotského myšlenek. Bylo by určitě i přínosné zmínit limity Vygotského díla a srovnat jeho myšlenky s aktuálním vývojem v oblasti výzkumu. Pro zájemce o tuto oblast profesor Průcha nicméně v doslovu alespoň uvádí podrobnou rešerši autorů a aktuálních výzkumů, které na Vygotského dílo navazují. Zároveň čtenáře seznamuje se životem L. S. Vygotského.

Zajímavé jsou odkazy na známé výzkumy (např. Köhlerovy výzkumy se šimpanzy), kde Vygotskij analyzuje postup výzkumníků a kriticky se zamýšlí nad jejich závěry. Podstatné poznámky má i k výuce na školách, kde kriticky zkoumá zavedený systém výuky, který podle něj zcela neodpovídá výzkumným zjištěním vývoje myšlení a řeči.

Knihu by neměli minout psychologové, pedagogové, lingvisti, kulturní antropologové a další zájemci, kteří se chtějí věnovat tématu myšlení a řeči.

Jana Cihelková: Nadané dítě ve škole

Autorka této knihy sestavila stručnou užitečnou příručku pro pedagogy, kteří by rádi získali návod k tomu, jak je možné nadané dítě ve třídě rozpoznat a jakým způsobem s ním dále pracovat.

nadané dítě

V první části knihy autorka diskutuje možnosti vzdělávání takových dětí v samostatných speciálních třídách – skrze urychlení studia, obohacování učiva a vytváření dalších příležitostí pro rozvoj jejich potenciálu skrze mimoškolní aktivity – i v rámci běžné třídy.

V další, nejobsáhlejší, části knihy nazvané „Zásobník činností“, uvádí druhy aktivit, které se osvědčily při práci s nadanými i „obyčejnými“ dětmi. Je patrné, že má autorka osobní zkušenost s pedagogickou činností, neboť zohledňuje také časové a finanční možnosti vyučujících a uvádí takové aktivity, které nejsou na tyto dva zdroje příliš náročné. Lze je použít pro úvod do probíraného tématu, k opakování i k prohloubení vhledu do tématu. Všechny aktivity je navíc možné využít i v běžných třídách a aplikovat do vyučovacích hodin mnoha předmětů – jsou totiž psány obecně. Velmi se mi líbí myšlenka takového učení, které není jen frontálním výkladem, ale které jako „vedlejší produkt“ rozvíjí i sociální dovednosti dětí a jejich kritické myšlení. A právě takto se dají tyto metody využít. Jedná se o přehled takových technik, které většina z nás zná (např. brainstorming, myšlenkové mapy a jiné), ale s konkrétně popsanou aplikací do výuky. Je skvělé, že vznikla publikace, která sesbírala tyto praktiky a ucelila je do jedné publikace. Líbí se mi také, že autorka upozorňuje na možná rizika využití aktivit v případě, že bychom se například mohli nějakého žáka jejich neopatrným provedením dotknout, uškodit mu v kolektivu dětí apod.

Na tuto část knihy navazuje kapitola o didaktických hrách, které mohou vnést do tříd ve vhodných okamžicích více radosti z učení a poznávání.

Další část představuje program Nadaný žák, který poskytuje čtenáři představu o tom, jak je možné koncipovat program pro vzdělávání nadaných dětí v případě jejich inkluze do běžných tříd. V dalších částech uvažuje autorka o docházce do školní družiny, uvádí příklad individuálního vzdělávacího plánu a tři příběhy z praxe, které jsou pečlivě vybrány tak, aby si člověk dokázal představit, jak mohou být děti s nadáním od sebe navzájem naprosto odlišné co se týče vzdělávacích a dalších potřeb. Škoda jen, že kazuistik není více nebo nejsou podrobnější.

Kniha je uzavřena drobnou kapitolkou o didaktických základech aktivního učení, která je velice stručným náhledem do teorie, na jejímž základě je kniha postavena.

Věřím, že knihu ocení pedagogičtí pracovníci, kteří hledají náměty a inspiraci pro to, jak oživit výuku a jak si poradit s nadanými dětmi v běžné i speciální třídě. Naopak od knihy nečekejte hlubší vhled do teorie aktivního učení či psychologických specifik takových dětí.

Feuerstein, Falik, Feuerstein, Bohács: Myslet nahlas – mluvit nahlas

pictureproviderKniha představuje metodu zprostředkované samomluvy (mediated self – talk; MST), která může posloužit jako praktický nástroj pro podporu rozvoje a obohacení řeči zejména u dětí, ale také u dospělých, jejichž řečové dovednosti jsou omezeny vlivem zdravotních či psychických obtíží.  Pomocí toho, že rodič, vychovatel nebo terapeut na dotyčného mluví a verbalizuje tak každodenní činnosti, prožitky a zkušenosti napomáhá nejen obohacení řeči a slovní zásoby, ale dochází také k ovlivnění dalších verbálních dovedností jedince.

Celý příspěvek

M. Valenta, P. Humpolíček a kol.: Hra v terapii

Kolektiv autorů v čele pictureprovider (19)s profesorem Valentou a doktorem Humpolíčkem hned v úvodu zve k putování „nedozírnými pláněmi hry rozprostírajícími se v krajině fantazie a tvořivosti.“. Vzápětí uvádějí důvod citací dětského psychologa Zdeňka Matějčka „že lépe rozumět hře znamená lépe porozumět sami sobě“. Zmíněný úvod mě nalákal očekáváním podobně okouzlujícího čtení jako je kniha Violet Oaklanderové Třinácté komnaty dětské duše. Proto mě zpočátku čekalo překvapení, protože se jedná o odbornou publikaci v plném slova smyslu.

Celý příspěvek

Milena Lipnická: Poradenská činnost učitele v mateřské škole

Autorka se věnuje tématu pedagpictureprovider (17)ogického poradenství. V úvodu píše o tom, že je důležité, aby i učitelé, jakožto odborníci, dokázali v rámci svých kompetencí poskytovat službu poradenství. Zdůrazňuje potřebu mluvit o této pracovní činnosti a edukovat o ní učitele. Snaží se zaplnit mezeru v dostupné literatuře o poradenství touto knihou, jejíž část obsahuje specifika poradenských činností v mateřských školách, o nichž toho mnoho napsáno není.

Celý příspěvek

Deprese, panické ataky, PPP: XV. část

details studies bookSlovo stres je v dnešním světě skloňováno ve všech pádech a používáme ho téměř denně a v různých situacích. Jedním z takových období, které považuji za jedno z nejvíce stresových, je jednoznačně zkouškové období na vysoké škole, a vzhledem k aktuálnosti tématu jsem se o něm rozhodla napsat článek.

Přibližně na začátku května jsem byla odhodlaná, že se nebudu zbytečně stresovat a říkala jsem si, že pokud něco nevyjde, tak se nic neděje, protože je to na vysoké škole úplně normální. K mé smůle jsem neudělala hned první test (který mimochodem zítra píšu počtvrté!), což mě hned na začátku dokonale položilo. Nastala naprostá panika, že je to můj konec a že mě vyhodí ze školy (jsem extremista s černobílým myšlením, takže klasická reakce). Začala jsem se hroutit s tím, že končí svět. Vzhledem k tomu, že jsem vždy měla v hlavě rovnici škola = život, tak si dovedete představit, jak dramaticky jsem na danou situaci zareagovala. Všichni mi do hlavy vtloukají, že se nic neděje, že nejde o život. Ale opravdu to tak je? Co když máte pocit, že pokud nezvládnete školu, tak váš život nemá smysl?

Snažila jsem se najít nějaké řešení této situace. První myšlenka, která mě napadla: „Nebudu jíst a všechno se vyřeší.“ (Tohle nebyl dobrý nápad). Druhá myšlenka byla, že mě určitě vyhodí ze školy a že jsem úplně blbá. Po dlouhých probrečených hodinách jsem došla ke spásnému řešení, a sice k závěru, že jsem udělala svoje maximum a víc jsem pro to udělat nemohla, tudíž daná situace nebyla v mých rukách. Není příjemné zjistit, že nějakou situaci neovládneme, ani kdybychom se snažili sebevíc. Vzhledem k tomu, že jsem byla naprosto fyzicky i psychicky vyřízená, tak jsem si řekla následující: „Buď se zblázním a školu určitě nedodělám, nebo ji možná nedodělám.“ Nakonec jsem si vybrala druhou možnost. Je to opravdu těžké si uvědomit, že ačkoliv se učíte na 200%, přesto se výsledek nemusí dostavit.

Odjakživa jsem byla zvyklá se hodně učit a nikdy mi nepřišlo neobvyklé, že se učím 12 hodin denně a téměř bez přestávky. Pokaždé nasadím takové tempo, učím se v kuse a pořád a poté se divím, že se psychicky i fyzicky sesypu (jak nečekané, když úplně ignoruji své fyziologické potřeby). Od chvíle, kdy mi bylo takovým způsobem špatně, že jsem myslela, že už neudělám ani krok a nenaučím se jediný řádek, jsem si řekla dost. Dost tomuhle nesnesitelnému tlaku.

Učím se dbát na své základní potřeby a uvědomit si, že jsem také jen člověk, který POTŘEBUJE ODPOČINEK. Stejně tak jako jsem dokonalý sebekritik, tak se učím sama sebe pochlácholit a říct si, že si zasloužím pauzu a nějaké to rozptýlení. Hledám způsoby, které mi pomáhají přežít ten neskutečný tlak, který cítím (a který na sebe z velké části vyvíjím sama). Neskutečnou oporou jsou mi také druzí lidé, kteří mi vždy ukážou správný směr, pokud se opět dostanu do toho svého tunelu, kdy kolem sebe nevidím a neslyším a jediné, co mě zajímá je VÝKON.  Man climbing stairs in house

VÝKON. Tohle slovo je naprosto toxické. Pokaždé, když přede mnou někdo zmíní slovo výkon nebo výkonnost, udělá se mi fyzicky špatně. Vždy jsem byla taková, že jsem potřebovala neustále dosahovat nějakých cílů, být výkonná, být vytrvalá… bla,bla. Takhle jsem vždy fungovala nějakou dobu, než jsem se opět sesypala. Navíc uspokojení z dosaženého cíle, nikdy netrvalo dlouho. Úspěchy jsem prožívala velmi povrchně, naopak neúspěchy pro mě znamenaly konec světa (a to doslova).

Díky zkouškovému jsem zjistila jednu zásadní věc pro život, a sice že úspěch je důležitý, nicméně nestojí na něm svět. Pomalu ale jistě si začínám uvědomovat, že život je mnohem ale mnohem víc.
Protože pokud by to tak v životě bylo, tak toho život nabízí opravdu hodně málo.
Život totiž může nabídnout víc.

Roger Rougier: Trénujeme logické myšlení

Kniha nabízí řadu logickýpictureproviderch hádanek a úkolů, které mohou pomoci rozvíjet u dětí strategie řešení a pomoci jim tak procvičit logické uvažování. K motivaci dětí pro řešení úkolů využívá systém tajenek, které vždy na konci dané kapitoly umožní dítěti vyřešit poslední úkol s využitím indicií, které dítě získává splněním jednotlivých úkolů v rámci dané kapitoly. Úkoly mají různě vysokou úroveň obtížnosti a jejich v řešení se opakují podobné principy. Díky tomu je možné rozvíjet i schopnost dítěte učit se a efektivně uplatňovat při řešení úkolů dříve osvojené strategie z předcházejících hádanek.

Celý příspěvek